Úvodní nadpis

Krásný den!

Máte doma věci, které neuvyužíváte a jen vám leží ve skříni? Nebo věci po vašich dětech či drahých polovičkách? Ještě stále se můžete zapojit do DOBROČINNÉHO BAZÁRKU pro základní školu pro mentálně postižené děti ve Speciální základní škole a praktické škole Chrudim.

V případě bližších informací se obracejte na paní učitelku Mgr. Sylvu Pilařovou, která na místě celou akci organizuje a přímo s ní se můžete domluvit na předávání vašich věcí. 👕👖👗👟

Těšíme se, že i přes nastalé „covidové“ komplikace bazárek proběhne ke spokojenosti naší i maminek a dětí ze Speciální základní školy a praktická školy Chrudim. 😍
Děkujeme!

Kontakt: 
Mgr. Sylva Pilařová
Tel.: 731 580 676

Milí přátelé, dnešní tématem je “krása”.

Co vidíte, když uslyšíte od přátel větu: “To bylo tak krásné... “? 😊 Co se vám vybaví? 

Krásu vnímáme většinou tehdy, když nás něco povznáší, naplňuje úctou a dokonalostí. Někdy se objeví i slzičky dojetí, nebo uvolňující smích. A tohle je milí přátelé ozvěna naší duše. Pokud si naplníme svůj život krásou, kvalita našeho života se jednoznačně změní. Snad proto se naši předkové obklopovali uměním na které se dodnes chodíme dívat do hradů, zámků ale také galerií... Věděli dobře, že pokud si svůj život naplní krásou, dovolí své duši radost. Protože tam, kde není radost, nemůže být ani láska. Pokud si někdo koupí vzácný obraz, jenom proto, že má vysokou hodnotu, vymění tak svou krásu za peníze. Je to podvod na duši a vážně takovým lidem není co závidět. To, co nás odlišuje od ostatních živých bytostí je kreativita. K tomu abychom mohli být kreativní potřebujeme všichni být svobodní, protože: “Svoboda člověka definuje člověka”. A pokud neustále něco “musíme”, nebudeme mít nikdy čas na tvoření čehokoliv. Prožijeme pak svůj život pod taktovkou “měl bych...”. Naštěstí to tak nemusí být! 🎼

Ale historie lidstva není jen historií umění, ale také válek. Ano, to jsou ty dva protichůdné světy, mezi kterými si lidé neustále volí. Jenomže doposud to bylo téměř vždy nevědomě. Tahle doba končí. Nechci si hrát na proroka, ale jsem přesvědčen, že teď přichází čas, kdy se každý bude muset rozhodnout. Rozhodnout kterému z těchto světů otevře pomyslné dveře. Který svět vpustí do svého vědomí, a který pak také vědomě prožije.

Na závěr tohoto zamyšlení jen připomínám, že síťový marketing může být cestou jak objevit lidi se kterými je nám dobře. A já teď opravdu nemám na mysli ani finanční benefity, ani zdravotní výsledky, ale lidi, se kterými můžeme společně sdílet krásu. Protože: “Krása je v očích, které se dívají.”

Autor: Rostislav Jankovec
 

Listopadem jsme vstoupili do „tmavé části roku“, jak toto období nazývali staří Keltové. Nastává vláda podzimu, listí opadává, stěhovaví ptáci odlétají. Příroda se chystá na zimu. Z letu hus naši předkové věštili budoucnost a podle vlaštovek se odhadovalo, jak dlouho ještě budou trvat pěkné a jasné dny. Před dvěma týdny, když jsem byla u své sestry a seděly jsme venku na hřejivém podzimním sluníčku, ona povídá: „brzy už přijdou mrazíky“. Tak jsem na ní koukala a ptala se, z čeho tak soudí. „Berušky zalézají do fasády na domě a to vždycky dělají, před zimou, když má přijít ochlazení“. Včera jsem si na tohle vzpomněla, když jsem slyšela předpověď počasí s upozorněním na noční mrazíky…. Je vidět, že novodobí Keltové tu stále jsou 😊.

Když se bavím s lidmi, vnímají toto období dvěma způsoby: jako období šedi, mlh, zimy a depresí nebo jako období klidu, ztišení, tepla kamen a svíček. Na každou situaci, na každou věc, co se nám děje, se můžeme dívat buď jednou nebo druhou optikou. Já jsem z té druhé skupiny: i když jsem v životě prošla hodně náročných věcí (a kdo ne, že…), vždy jsem přemýšlela, co mi to má říct, co mi to má dát. Věřím, že se nic neděje náhodně a tak vždy zkoumám, jaké vyšší poselství je v dané situaci zakódováno.

Touhle optikou se snažím dívat i na současnou, jistě velmi náročnou situaci. Mnozí jsou nemocní, mnozí nemohou pracovat, mnozí jsme pracovně „přišpendleni“ k počítačům, mnozí o někoho blízkého přišli. Mnozí nestíhají své homeoffice a on-line výuku dětí a všichni, troufnu si tvrdit, trpíme více či méně ztrátou živých sociálních kontaktů. Přesto věřím, že nám tohle všechno může dát do budoucna něco dobrého.

Ve zdravotní rovině - uvědomění si, že se o sebe musíme aktivně a preventivně starat. Tak jako do benzínového auta nelijeme naftu, neměli bychom do našich těl dávat věci, co nám neprospívají či přímo škodí – ale tohle my všichni dobře víme, protože díky nejen zeleným potravinám se o sebe staráme a nedá nám, abychom ke zdravému žití (někdy i za použití lehkého domácího násilí) nevedli i ty ostatní 😊

V pracovní rovině – možná teď více přemýšlíme, jestli práce, kterou děláme, nás naplňuje, jestli nás může dobře živit a jestli je to něco, co prospívá lidem (nevím jak vy, asi bych neuměla nabízet a prodávat Coca Colu či cigarety….) nebo jestli je čas něco změnit. Mnohé z nás doba covidová do změny přímo donutí. A často to, co se v tuto chvíli jeví jako náročné či nespravedlivé nebo jako ztráta, se nám s odstupem času může jevit jako ta nejlepší věc, která se nám stala.

V rovině lidské a rodinné – ať chceme či ne, musíme více času trávit se svými dětmi doma, více se jim věnovat ( a uznávám, že být na homeoffice a mít souběžně dvě děti školou povinné na on line vyučování je „na palici“ – včera jsem si to vyzkoušela se svými dvěma vnučkami a hluboce smekám jak před rodiči, tak před učiteli…). Možná se více zamýšlíme nad tím, jak žijí naši staří rodiče, možná se obecně více zamýšlíme nad tím, proč tolik lidí dožívá své životy v různých zařízeních a ne doma s dětmi a vnoučaty…

Máme najednou nějak více času popřemýšlet o našich nejbližších, najednou jsme nějak více propojeni, máme prostor na přehodnocení vztahů s lidmi okolo nás. Někteří se jaksi přirozeně „vytratí“, jiné vztahy navážeme a upevníme.

Celkově mám pocit, že jsme se všichni ocitli jako vláčky na jakémsi obrovském překolejovacím nádraží – doteď jsme jeli po nějaké koleji, která nás dovedla tam, kde dnes jsme. A máme možnost dát výhybku a změnit směr v každé výše jmenované oblasti. Máme možnost nějaké vagónky odpojit a jiné zase připojit. Máme možnost z „couráku“ udělat rychlík nebo zbrzdit z Pendolina na místní lokálku… Nebo si můžeme říci, že ten náš vláček i naše kolej jsou pro nás ty nejlepší a jet dál po svém 😊.

Ano, doba je náročná, ale zároveň podnětná v tom smyslu, abychom se zastavili, přehodnotili a uklidili si kolem sebe i v sobě. Je to výzva pro každého z nás.

Přeji vám klidné a zdravé dny,
Jitka Malinská

Milí přátelé,
doba je dnes velmi napjatá. Málokdo si dovolí odhadnout kam se bude dále ubírat...

Dnes se chci pokusit dát vaší pozornosti směr, který může být průvodcem vaší vybrané budoucnosti. Nemusíme se stále snažit něco, nebo někomu něco dokázat. Stačí si vybrat jak by měl náš život vypadat podle nás, a pak vytvořit odpovídající podmínky pro jeho realizaci. 

Nejpřímější cesta k navýšení energetiky našeho těla a tím i naší imunity vede skrze očištění organismu a přesun na stravování se přírodními produkty bez tepelné úpravy. 🍀 Vysoká energetika se nerovná využití síly. Chceme-li vytvářet svůj svět efektivněji, musíme s ním splývat v jednotě. Podívejme se na svou realitu znova. Můžeme jí ovládat naprosto stejně jako své tělo. Pokud ovšem zůstaneme v klidu, udržíme si svou trpělivost a cílevědomost. Stačí se držet jednoduchého pravidla: naučme se přemýšlet o tom, čím se v aktuálním okamžiku zabýváme. Nedělejme nic bez rozmyslu, pod tíhou neřízených myšlenek. To ovšem neznamená, že bychom museli být neustále pod kontrolou. Můžeme své myšlenky uvolnit a vypustit do větru, ale jenom proto, že jim to dovolíme. V okamžiku našeho rozhodnutí se umíme záměrně vrátit k soustředěnému stavu.

A jak poznáme svět, který je s námi v souladu? Velmi jednoduše. 
Jestliže na chvíli zapomeneme na materiální svět, zůstane jediná základní podstata, která nás zajímá nejvíc: jak se nám daří, dobře nebo špatně? Vše, co nám nedělá dobře - opusťme. Nenechme si už svůj svět ničit.

Je to podobné jako když se nastěhujeme do nového bytu a vynášíme starý a nefunkční nábytek a odpadky. Uklízíme špínu a zbavujeme se veškérého haraburdí. Jinak tam ten náš nový vysněný obývací pokoj prostě nenastěhujeme. Pokud žijeme v odpacích vlastního nefunkčního života, těžko se nám může dařit. A to harampádí může být jak vnější, tak vnitřní. Vnější si pojmenujeme sami, stačí se rozhlídnout a víme naprosto přesně co nám vadí, a co ve svém životě nechceme. To vnitřní je ale mnohem důležitější. Jde zejména o pocity viny, komplexy méněcennosti, pochyby, neklid, obavy, nespokojenost, nepřízeň a nejhorší očekávání. Pochyby o sobě většinou nastupují na scénu tehdy, když rozum zvažuje cesty a prostředky dosažení cíle.

Naším úkolem je soustředit se na vnitřní cíl, jako bychom jej již dosáhli, jelikož pak vnější záměr v pravý čas otevře potřebné dveře. Ale to už je na mentální hygienu a systematickou práci se sebou.

Co chci říci nakonec, že jsem vděčný, za tuhle zelenou společnost, kde jsou lidé se kterými tuto “cestu k sobě” mohu sdílet, a kde se můžeme navzájem podporovat i když přijdou již zmíněné “pochybnosti”.

                                           “Nesnažme se lidi kolem nás měnit, vyberme si takové, s nimiž je nám dobře.” 💚 🎼

Foto: Madeira GW
Autor textu a fotografie: Rostislav Jankovec